Dortmund - průmysl nebo zeleň?

Dortmund - průmysl nebo zeleň?

Německo nepatří k častým cílům turistů z České republiky. Většina našinců sem jezdí tak maximálně na nákupy, nebo projíždí po autobahnu někam dál. A když byste se někoho zeptali na Dortmund, asi by o něm mnoho neřekl. Maximálně by snad odpověděl, že se jedná o špinavé průmyslové město někde v Porůří. Měl by tak trochu pravdu – ale jen částečně.

Dortmund byl a stále do určité míry je průmyslovým městem, ale určitě ne špinavým. Těžký průmysl poněkud ustoupil novějším formám výroby a naopak přibylo zeleně, takže městu se dnes říká „zelená metropole Vestfálska“.

Autor: Daniel Zimmel

Ale k současnosti vedla dlouhá cesta. První písemná zmínka o Dortmundu se datuje už do roku 880, kdy to byla ještě spíše vesnice Throtmanni. Později se vesnice rozrostla na město, k čemuž přispěl zejména císař Fridrich I. Barbarossa v roce 1152. Udělal z Dortmundu své sídelní město, a ačkoliv to bylo jen na dobu čtyř let, tato událost byla impulsem k dalšímu rozvoji a růstu. Ten pokračoval i ve 13. století, kdy se Dortmund stal hanzovním městem se všemi výhodami z toho plynoucími. Tehdy, přesněji v roce 1220, začalo dlouhé období, kdy bylo město svobodným městským státem přímo podřízeným císaři. Vydrželo mu to až do roku 1802. Poté následovaly trochu divočejší desetiletí změn majitelů, až se ke konci 19. století město stalo významným pruským centrem těžkého průmyslu, zejména těžby uhlí a výroby oceli. A asi aby měli upracovaní dělníci po práci co dělat, tak i velkým producentem piva.

Stejně jako celá okolní průmyslová oblast, i Dortmund byl za 2. světové války těžce bombardován americkými a britskými letci, přičemž bylo zničeno 80% domů. Po válce pak došlo k postupnému útlumu těžkého průmyslu, takže v současnosti je město známé spíše jako sídlo firem zabývajících se „hi-tech“ produkcí. Ruku v ruce s touto proměnou šla i výsadba zeleně a budování parků, načež si Dortmund vysloužil výše uvedenou přezdívku. Není ostatně divu, neboť více než polovinu katastrální rozlohy tvoří lesy a lesíky, parky (např. Westfalenpark či Rombergpark), vodní cesty a zemědělsky využitá půda. Proto je tady dost prostoru pro procházky a toulání pěšky nebo na kole.

Ale nebojte se, ani milovníci památek nepřijdou úplně zkrátka. Na náměstí v centru, nejstarší části města, která si dosud uchovala středověké rozložení, stojí protestantský kostel Reinoldikirche. Současná budova byla postavena ve 2. polovině 13. století v pozdně románském slohu s gotickými prvky. Pozdější generace přidaly různé úpravy a přestavby, přičemž hlavní změny doznala věž, která získala barokní formu. Dnešní stav je ovšem výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, neboť budova byla za 2. světové války z velké části zničena.

Foto: věž Florianturm  Autor: wan fauzan

Podobný osud potkal i další dortmundské kostely, Marienkirche a Petrikirche. I ty jsou vzorně zrestaurovány. Dále se dá ve městě navštívit několik menších hradů a když už toho chození budete mít dost, můžete si jej prohlédnout z ptačí perspektivy. K tomu není nutné umět létat, stačí vyjet výtahem na 211 metrů vysokou televizní věž Florianturm z roku 1959, kde si můžete dát kafe v otočné restauraci. Ta je ovšem ve výšce „jen“ 137,5 metru. Nad ni jsou pro veřejnost otevřeny ještě dvě vyhlídkové plošiny, ta nejvyšší ve výšce necelých 145 metrů. Odsud je dobře vidět, proč má město svůj „zelený“ přívlastek.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 4 717 krát.