Drážďanské memento

Drážďanské memento

Není všeobecně příliš známo, že Drážďany (německy Dresden) za svůj název vděčí Slovanům, přesněji řečeno Lužickým Srbům. Ti zdejší oblast původně obývali a místo pojmenovali Drježďany, což ve starosrbštině znamenalo něco jako „lidé z lužních lesů“.

Původně lužickosrbské město se ve 13. až 14. století postupně stalo spíše germánským a později hlavním městem Saska.

Na konci 17. a začátku 18. století k rozvoji města hodně přispěl saský panovník August II., který sem přivedl spoustu architektů, malířů, hudebníků a dalších umělců z celé Evropy. V té době se taky Drážďany staly důležitým uměleckým a vědeckým centrem Evropy. Město zakusilo další historické události, svůj stan zde zřídil Napoleon, v revolučních letech 1848-1849 zažilo povstání, a přitom všem se rychle industrializovalo a prudce rostl počet jeho obyvatel.

Zřejmě nejkontroverznějším obdobím drážďanských dějin je 2. světová válka, konkrétně dny mezi 13. a 15. únorem 1945. Tehdy bylo při amerických a britských náletech město téměř kompletně srovnáno se zemí. Protože tu v té době bylo mnoho neevidovaných uprchlíků z Východu, přesný počet obětí není znám, avšak odhaduje se od několika desítek tisíc až po hrozivých 250 tisíc mrtvých. Kobercové bombardování civilní části města, navíc v době, kdy Německo už bylo téměř na kolenou, bylo a je mnohými považováno minimálně za tragický omyl, nebo dokonce za válečný zločin (a to včetně řady lidí z americko-britského tábora).

Je ovšem nutno přiznat, že se Němcům v nedávných letech (především po sjednocení Německa) povedl husarský kousek. Když dnes navštívíte Drážďany, uvidíte krásné město plné památek. Ty nejvýznamnější historické budovy byly totiž postaveny znovu podle původních plánů – a to do takové míry, že kdyby člověk historii města neznal, myslel by si, že se tu vlastně nic nestalo.

Příkladem obnovy se stal monumentální barokní kostel Frauenkirche, který byl nově vystavěn v letech 1993 až 2005. Jako symbol usmíření mezi bývalými nepřáteli předal v únoru 2005 Alan Smith, syn jednoho z britských účastníků náletu, zdejšímu biskupovi kříž, zhotovený z hřebíků nalezených v ruinách katedrály v Coventry. Toto město, které stihl za války podobný osud, je mimochodem už od roku 1959 sesterským městem Drážďan.

Podobně se podařilo zrekonstruovat mnoho dalších budov. Jednou z nejstarších je hrad, který má své kořeny na počátku 13. století. Před válkou v sobě sdružoval renesanční, barokní a klasicistní prvky. Bývalo to sídlo saských králů, kteří v jeho prostorách shromáždili pozoruhodné umělecké sbírky. Ty naštěstí bombardování přežily bez úhony, neboť už na počátku války byly převezeny do pevnosti Königstein. Rekonstrukce hradu skončila v minulém roce.

Hned naproti přes cestu najdete rozlehlý reprezentativní palác Zwinger. Rovněž se jej podařilo obnovit v původní nádheře a mimo jiné tu najdete muzeum obrazů starých mistrů. V Rüstkammer (zbrojnice) je bohatá sbírka zbraní a zbroje, v budově dále sídlí muzeum míšeňského porcelánu, hodin a vědeckých přístrojů.

Oblíbeným promenádním místem turistů je Brühlsche Terrasse, přezdívaná také „Balkon Evropy“. Je to v podstatě architektonicky zajímavě řešené nábřeží s různými budovami a mosty. Poválečná obnova sice ještě není úplně u konce, avšak většinu nábřeží se již podařilo zrekonstruovat. V okolí nechybějí restaurace a kavárničky se zahrádkami, které se přímo nabízejí k příjemnému posezení.

Budova Státní opery od architekta Gottfrieda Sempra

Výstavba v posledních desetiletích přinesla samozřejmě i nové budovy, z nichž některé jsou poněkud rozporuplné. Dosti zvláštně působí nová synagoga a třeba UFA-Kristallpalast taky nevyvolává zrovna davové nadšení. Tak už to ale u architektury bývá.

Současné Drážďany působí svěžím dojmem, je to čisté, živé a kulturní město. Přesto bychom na události let minulých neměli zapomínat.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 7 158 krát.